Fašismus nebo komunismus: co je větší zlo?

Dne 15. září 2019 přijal Evropský parlament v souvislosti s připomínkou vypuknutí druhé světové války (2. světové války) usnesení odsuzující zločiny proti lidskosti spáchané "nacismem, komunismem a dalšími totalitními režimy ve 20. století". Takové prohlášení se neobešlo bez kontroverzí. Některé levicové hlasy se domnívaly, že stavět na roveň nacismus a komunismus je hrubě nespravedlivé, protože by bylo nepřijatelné stavět obě ideologie na stejnou úroveň. Bloco de Esquerda se vyjádřil, že takové srovnání je historickou manipulací, jejímž cílem je očistit fašismus a přirovnat ho ke komunismu.

Není pochyb o tom, že nacismus/fašismus[1] a komunismus sehrály ústřední roli v dějinách 20. století, zejména v Evropě. Obě ideologie získaly široký ohlas v meziválečné Evropě, kdy se zdálo, že liberální demokracie selhává tváří v tvář hospodářské krizi a nerovnosti, nacionalistickým impulsům a otevřeným ranám první světové války. Není také pochyb o tom, že nacismus/fašismus[2] a komunismus sehrály významnou roli v dějinách 20. století.lze popřít, že ve jménu obou koncepcí byly spáchány ohavné zločiny. lze se nyní domnívat, že obě ideologie musí být stejně odmítnutelné Má takový historický soud vlastně smysl a je možný? V tomto článku se pokusíme na obě otázky odpovědět.

"Dějiny mi dají za pravdu."

Ačkoli o tom neexistuje žádný písemný záznam, tato mýtická věta je známá tím, že jí Fidel Castro zakončil závěrečnou řeč na svou obhajobu, když byl souzen za partyzánský útok na dvě kasárna na Kubě diktátora Batisty v roce 1953. Zajímavé je, že když Castro pronesl tato slova, nebyl ještě známý marxistickými postuláty, s nimiž se později stal jedním z nejvýznamnějších marxistických vůdců na světě.Toto tvrzení nás vrací k jedné z otázek položených v předchozím odstavci: "Jaká je role komunistů v revoluci v roce 1959? má smysl vynášet historické soudy ?

Stejně jako u mnoha jiných složitých otázek si myslím, že konkrétní odpověď je, že záleží na tom, a to na zda můžeme použít parametry odpovídající každému historickému kontextu. Například starověké Řecko je často označováno za místo, kde se zrodila demokracie. Je však zřejmé, že podle dnešních nejběžnějších parametrů pro definici demokracie bychom ho nikdy nepovažovali za demokratický systém, protože většina obyvatelstva neměla politická práva, která dnes považujeme za základní. Přesto některé ze základních myšlenekdnešní demokracie, jako je účast občanů na věcech veřejných nebo přístup k voleným funkcím, svým způsobem existovaly již v době polis Ačkoli tedy se všemi pojistkami, v rámci parametrů 5. století př. n. l. (kde nebyly rozvinuty pojmy rovnosti mezi lidmi, náboženské přesvědčení bylo dogmatem, právní stát nebo dělba moci nebyly teoretizovány...) je demokratické uvažování těchto městských států možné, alespoň do jisté míry.

Naštěstí je posuzování fašismu a komunismu mnohem jednodušší. Dnes existují lidé a strany, které jsou tak či onak dědici, ne-li přímo etalony těchto ideologií. Naši prarodiče sdíleli historický čas se Stalinem a Hitlerem. V dobách Mussoliniho Itálie nebo Maovy Číny existovalo mnoho dalších zemí, které byly demokratické.Dělba moci, základní práva, všeobecné volební právo, svobodné volby atd. byly již známými skutečnostmi, takže není od věci posoudit tyto režimy na základě prvků, které se nám dnes jeví jako nejžádanější. Takže ano, můžeme v tomto procesu pokračovat.

Co je fašismus a komunismus?

Komunismus můžeme považovat za ideologii či myšlenkový proud, který se zrodil v 19. století v žáru průmyslové revoluce a nové společnosti proletářů, která vznikla. V Komunistickém manifestu (1848) Marxe a Engelse jsou postaveny hlavní zdi těchto myšlenek, které jsou v hrubých rysech přítomny u všech, kdo se považují za komunisty, až do dnešních dnů.

Pokud se pokusíme být velmi struční, hlavním rysem komunismu by bylo. pojetí společnosti v různých společenských třídách podle vztahu každého jednotlivce k výrobním prostředkům. Vítězství buržoazních revolucí na konci 18. a na počátku 19. století a vznik kapitalistického ekonomického systému vedly ke vzniku společnosti, v níž vlastníci vykořisťovali proletáře (kteří měli k dispozici pouze vlastní pracovní sílu jako kapitál a prostředky k obživě) za účelem vlastního zisku. Tento vykořisťovatelský vztah samozřejmě existoval vždy po celé 19. století.Je to materialistické pojetí dějin: řekněte mi, kdo jsou vlastníci, a já vám řeknu, kdo jsou vykořisťovaní.

Řešením této nespravedlivé situace by bylo ukončit třídní společnost (zlomit kolo dějin, jak by řekla Daenerys Targaryen) a vytvořit společnost, kde je vlastnictví výrobních prostředků kolektivní[2], a ukončit tak rozdělení na vykořisťované a vykořisťovatele, a to nejen v určité zemi, ale na celém světě. Rozvoj, konkretizace a realizace marxistických myšlenek vedly až do konce 20. století k řadě nových dílčích ideologií, hnutí, stran atd.

Na druhou stranu fašismus není založen na tak hluboké teoretizaci jako komunismus, takže pro jeho definici se musíme spíše podívat na jeho realizaci tam, kde převládl. Navíc vzhledem k tomu, že fašismus neměl internacionalistické poslání komunismu, ale přísně národní pohled, každý historický případ představuje mnohem více zvláštností. vyhrocený nacionalismus Nezáleží na tom, zda se narodíte jako dělník, příslušník střední třídy nebo šlechtic: národ spojuje všechny nad jakoukoli osobní okolností. Pozor, to nevede k rovnostářskému návrhu, jako je komunismus. Ve fašistické společnosti existuje přísná hierarchie mezi jednotlivci a skupinami. Pokud něco, tak to zpochybňují pouze ti, kteří chtějí ostatním demonstrovat svou nadřazenost.

Obecně tato myšlenka vede k rasistickým postulátům: národ musí být "čistý", tvořený lidmi, kteří k němu přirozeně patří a nejsou kontaminováni perfidními cizími myšlenkami či módami. Za tímto účelem je nezbytné získat zpět slavnou minulost národa, znovu jej získat a oživit jeho budoucnost. Může být také nutné zmocnit se území, která mu právem patří,Militarismus je proto přirozeným důsledkem těchto postulátů.

Ve fašismu existuje zvláštní směs hledání nové společnosti a obhajoby tradičních prvků. Tento bod je spornější, protože bychom zjevně našli fašisty, kteří se od náboženství spíše distancují, a jiné, kteří ho přijímají celým srdcem.

V čem jsou si podobné a v čem se liší?

Fašismus a komunismus sdílejí odmítání liberalismu Oba věří, že existuje vyšší dobro, které staví na první místo kolektivní zájmy: na jedné straně národ, na druhé dělnická třída.

Toto odmítání jde ruku v ruce se stejným nepřátelstvím vůči liberální demokracii, jinými slovy vůči buržoazní demokracii. Tento systém prý ovládají určité skupiny (buržoazie, Židé...), které jej využívají pouze k obraně svých zájmů a brzdí pokrok národa/pracující třídy. Jedná se o nefunkční systémy, které by měly být poslány na smetiště dějin.podpora národa/pracující třídy vyžaduje intenzivní využívání mechanismů státu. Proto se obě ideologie snaží o jeho ovládnutí, aby se tak ovlivnit společenský život. .

Hlavní podobnosti nejdou o mnoho dále. Ačkoli byl raný fašismus kritický ke kapitalismu a majetným třídám, brzy se s nimi spojil, aby upevnil svou moc. Mnoho velkopodnikatelů mělo silný zájem na hnutí nepřátelském marxismu, aby si zajistili své majetkové a společenské postavení. To nevylučovalo hledání podpory uKomunismus se zároveň často podílel a podílí na liberálně-demokratickém systému, ale model společnosti, který hájí, je v jasném rozporu se základními prvky tohoto systému.

Stručně řečeno, kromě společných protivníků, kaudilistických vůdců a touhy ovládat silný totalitní stát, fašismus a komunismus nemají tolik společného. Ve skutečnosti jde o dvě ideologie, které hájí antagonistické modely společnosti a světonázorů. Svět, v němž se sjednotili pracující všech národů, proti světu, v němž má náš národ převahu nad všemi ostatními. Svět, v němž je třeba skoncovat s podřízeností slabých ve prospěch rovnosti, proti světu, v němž je třeba skoncovat s podřízeností slabých ve prospěch rovnosti, proti světu, v němž se sjednotili pracující všech národů, proti světu, v němž se sjednotili pracující všech národů ve prospěch rovnosti.Darwinovský, kde si silní musí nárokovat to, co jim právem patří, a v případě potřeby si podmanit slabé.

Obžalovaní, přistupte k lavici obžalovaných.

Už víme, v čem jsou si fašismus a komunismus podobné a v čem se liší, ale co kromě svého nitra naši obžalovaní v životě udělali?

Existence fašismu byla kratší než existence komunismu. Byl u moci v mnohem menším počtu zemí a v mnohem kratší době. I tak měl čas být jednou z hlavních příčin, ne-li hlavním strůjcem druhé světové války. Měl také čas zahájit úspěšnou vyhlazovací kampaň proti Židům, Cikánům, homosexuálům a dlouhou atd. Po porážce v roce 1945 zůstaloJen málo zemí mělo fašistickou vládu a ty, které zůstaly, se přiklonily k autoritářským režimům ultrakonzervativnějšího charakteru (jako Španělsko nebo Portugalsko) nebo k vojenským diktaturám (jako v Latinské Americe).

Porážka a poválečná obnova fašistická hnutí ostrakizovala. Dnes můžeme identifikovat fašistické, postfašistické nebo krajně pravicové strany - do jisté míry podobné - s nemalým zastoupením v parlamentu, a přestože nevládly jako v minulosti, dokázaly ovlivňovat vlády v politice, jako např.Většina těchto hnutí již neprojevuje přímé odmítání zastupitelské demokracie, ale stále převládá vyhrocený nacionalismus a nepřátelství vůči marxistickým postulátům. Dosáhli významných úspěchů při prosazování antievropanství, antiglobalizace a nepřátelství vůči přistěhovalcům a uprchlíkům.

V souvislosti s komunismem není pochyb o tom, že i za těchto režimů docházelo ke značnému vyhlazování, v tomto případě odpůrců, údajně nepřátelských společenských vrstev a v některých případech i etnických skupin, i když i tento bod je velmi sporný. Velká část těchto zločinů byla spáchána v konkrétních souvislostech na mnoha místech, kde se za komunismu vládlo.srpem a kladivem jako Stalinův SSSR nebo Pol Potova Kambodža.

Jako ve fašismu, za komunistických vlád nebyla dodržována práva a svobody, které lze považovat za základní. Kromě nerespektování politických práv by hlavní rozdíl samozřejmě spočíval ve všem, co souvisí s vlastnickými právy. Větší rozsah zemí pod komunistickou vládou nám také ukazuje větší variabilitu toho všeho. Například Titova Jugoslávie byla v mnoha ohledech mnohem otevřenější zemí s větší svobodou než SSSR, o Severní Koreji nemluvě.To samozřejmě platí i pro Francovo Španělsko ve srovnání s Itálií nebo Německem 30. let, pokud je považujeme za fašistický model.

Výsledek druhé světové války vedl k lepšímu obrazu komunismu. Přítomnost komunistických poslanců a radních byla ve většině těchto zemí normalizována. Obecně tyto strany přijaly pravidla demokratické hry a dokonce se ujaly mocenských pozic, aniž by iniciovaly nějaké změny.revoluce. Eurokomunismus v 70. letech se snažil tuto normalizaci završit. Účast španělské komunistické strany na přechodu k demokracii po smrti diktátora Franca je toho dobrým důkazem[3].

Verdikt

Pod praporem fašismu a komunismu byly spáchány strašlivé a neospravedlnitelné zločiny. Je absurdní řešit tuto debatu na základě toho, kdo zabil více lidí, protože jak jsme již řekli, počet komunistických a fašistických režimů a doba jejich trvání jsou velmi rozdílné. v postulátech obou ideologií lze nalézt přístupy, které snadno vedou ke zrušení práv a svobod. a odtud je už jen krůček k páchání trestných činů.

Rovněž mi připadá neadekvátní bilancovat, které režimy udělaly pozitivní věci: nelze popřít, že komunismus vyvedl miliony lidí z polootroctví v Rusku, nebo že Hitler zaměstnal další miliony lidí, i když... cena, kterou je třeba zaplatit, byla velmi vysoká nebo mohla být provedena jinak. Abychom mohli provést spravedlivé srovnání, měli bychom být schopni sledovat více případů po delší dobu.

Obě ideologie si představují novou společnost, podle jejich názoru lepší než ta současná. Je tu však podstatný rozdíl. V komunistické společnosti by neexistovali - nebo by neměli existovat - vykořisťovatelé a vykořisťovaní. Ve fašistické společnosti nerovnosti mezi lidmi či národy existují a musí existovat, protože existuje jakýsi zákon silnějšího. Proto, komunismus si představuje rovnostářský svět, zatímco fašismus si představuje nerovný svět. Pokud je k cestě do těchto dvou světů zapotřebí násilných činů (ubodání bohatých nebo napadení sousedů), lze to chápat jako. cena, kterou je třeba zaplatit, nebo jako nepřijatelná. Domnívám se však, že v závislosti na světonázoru a hodnotách lze mezi oběma ideologiemi v tomto bodě najít relevantní rozdíl.

Je třeba vzít v úvahu i druhý aspekt. Existovala a stále existují komunistická hnutí, která respektují lidská práva a podílejí se na společenském pokroku. Není pochyb o tom, že to, co v posledních desetiletích 20. století prosazovali francouzští, španělští nebo italští komunisté, bylo slučitelné s liberální demokracií a lidskými právy. Ačkoli je násilí v obou případech akceptováno, pro nacista-fašismus je ctností, něčím dobrým samo o sobě, zatímco pro raný komunismus je nutným zlem. Není pochyb o tom, že tento rozdíl může býtV jednom se vždy najde místo pro sílu, v druhém jen tehdy, když nejsou jiné prostředky.

Stručně řečeno, přestože obě ideologie napáchaly největší zvěrstva v dějinách, komunismus - který byl v absolutních číslech mnohem horší - se ukázal jako slučitelný s minimálním společným respektem k základním právům a svobodám. To neznamená, že komunismus nemá aspekty, které lze kritizovat, ale totéž lze stěží říci o nacismu.Jinými slovy, na rozdíl od druhého jmenovaného lze dospět k závěru, že stejně jako fašismus není slučitelný s demokracií, komunismus "s lidskou tváří" je možný. .

[1] Ačkoli mezi německým nacismem, italským fašismem a dalšími podobnými režimy nepochybně existovaly významné rozdíly, pro zjednodušení tohoto článku je všechny zařadíme pod označení fašismus.

[2] Mluvíme o výrobních prostředcích, nikoli o spotřebním zboží.

[3] Je také pravda, že se na těchto paktech podílela významná část Frankových stoupenců, ale na rozdíl od komunistů se nikdo z nich hrdě nehlásil k označení fašista.

Pokud chcete znát další články podobné Fašismus nebo komunismus: co je větší zlo? můžete navštívit kategorii Nezařazené .