Z mnoha argumentů, které byly předloženy ve prospěch existence Boha, není žádný tak zvláštní a překvapivý jako tzv. ontologický argument Ačkoli byl navržen již ve středověku, jeho současný název pochází od Kanta, který by ontologickým nazval argument, který se snaží dokázat existenci nejvyšší příčiny, aniž by se uchýlil k jakékoli zkušenosti, pouze s využitím co nejvíce pojmů. V průběhu své téměř tisícileté historie měl ontologický argument mnoho podob (některé z nichV tomto úvodním článku se zaměříme na jednu z jejích nejdostupnějších verzí a na jejím základě zrekapitulujeme námitky, nuance a protikritiky, jichž se jí dostalo v průběhu středověku a novověku od nejvýznamnějších myslitelů. V několika následujících slovech se pokusíme kondenzovat několik staletí trvající debatu tím, že pro ni budeme hledat zněníJak však uvidíme, jedná se o argument s mnoha odvozeními, který se můžeme pokusit přiblížit pouze povrchně.
Jeho původní formulace pochází z konce 11. století a navrhl ji benediktinský mnich z Piemontu, v učebnicích známý jako sv. Anselm z Canterbury Argumentace by byla zaměřena na ateisty a mohla by být formulována takto:
Boha můžeme definovat jako takovou větší bytost, nad kterou nelze myslet žádnou jinou, tj. bytost, která v sobě shromažďuje všechny dokonalosti a nemá žádné hranice. Pokud tedy, jak tvrdí nevěřící, Bůh existuje pouze v představách věřících, pak si lze představit ještě větší bytost, tj. takovou, která existuje nejen jako představa, ale jako skutečnost. Nebo jinak řečeno, pokud BůhKdyby Bůh neexistoval v mimo-mentální realitě, pak by nebyl Bohem, neboť bytost pouze imaginární by postrádala i základní dokonalost. Proto ten, kdo o Bohu přemýšlí, i proto, aby popřel jeho existenci, ji může pouze potvrdit.
Viz_také: Deset pohárů z Marseillského tarotuTímto způsobem a na několika řádcích nám Anselmo předkládá. bytost, jejíž existence vychází z její vlastní podstaty. Moderněji řečeno bychom mohli říci, že podle biskupa by "Bůh existuje" byl analytický úsudek, tj. pravda rozumu, jejíž jistotu lze získat tím, že se budeme zabývat vlastními pojmy, jako když tvrdíme, že2+2=4" nebo že "svobodní nejsou manželé" - působivé!
Anselmův argument nebyl v jeho době nezdravý a převzali ho přední teologové jako Duns Scotus a Bonaventura. Nicméně faktem zůstává, že i ve své době byl Anselm kritizován. Jak o sto let později zdůrazní Tomáš Akvinský, aby argument fungoval by se mělo předpokládat, že poznání božské podstaty bude pro člověka možné. Pokud má být existence Boha dokázána, domnívá se Akvinský, mělo by se tak stát na základě úvah o tom, co nám říká zkušenost, ale ne čistě aprioristickým způsobem, zkoumáním samotného pojmu Boha.
Nejvážnější námitka, které Anselm čelil, přišla od pokorného mnicha, o němž toho není mnoho známo, jistého Gaunilona, který mu vytýkal, že jeho průchod přes území EU je nezákonný. od myšlenkové existence ke skutečné existenci Ze skutečnosti, že si lze představit dokonalý ostrov - takový ostrov, který by nebylo možné vylepšit a jehož větší není myslitelný - totiž nevyplývá, že takový ostrov existuje ve skutečnosti. Anselmo pohotově zareagoval a opáčil, že navrhovaný příklad je falešnou analogií, protože více či méně dokonalé bytí - ostrov - nelze ztotožnit s absolutně dokonalým bytím. Proto protiTvrdil, že stejně jako je možné si představit krásný, ale neexistující ostrov, aniž by to bylo v rozporu, tak není možné mluvit o nejdokonalejší bytosti jako o pouze možné: je-li Bůh možný, říká Anselm, pak nutně existuje. Bonaventura dodal, že jelikož tomu tak v případě božství není, samotný pojem "lepšího ostrova, než je ten, který nelze myslet", by již byl v rozporu, neboťKoncept ostrova by již byl konceptem omezené a nedokonalé entity.
V moderní době tento argument znovu uvedl do oběhu Descartes, a to v dosti podobné podobě, když v páté metafyzické meditaci uvedl, že stejně jako si lze představit koně s křídly nebo bez nich, nelze si představit Boha jako neexistujícího. Leibniz zase o několik let později namítne, že karteziánský argument je sice správný, ale že v podobě, v jaké byl uveden do praxe, by nebylo možné myslet Boha jako neexistujícího.Aby byl argument přesvědčivý, je podle Leibnize neúplný. dokonce by mělo být prokázáno, že maximálně dokonalá bytost by byla myslitelná bez rozporu. (jak naznačoval již před staletími Duns Scotus). K prokázání této možnosti by Němec použil následující úvahu: pokud pod pojmem "dokonalost" rozumíme jakoukoli jednoduchou kvalitu, která je pozitivní a která vyjadřuje svůj obsah bez omezení, pak je možné jsoucno, které je všechny obsahuje, neboť i) jelikož jsou jednoduché kvality neredukovatelné na ostatní, není možná neslučitelnost mezi nimi, neboť i) není možná neslučitelnost mezi nimi.Jestliže tedy rozpor všech dokonalostí není odvoditelný ani zřejmý, vyplývá z toho, že maximálně dokonalá bytost je možná (a tedy nutná).
Viz_také: Typy aspektů astrální mapyExistuje několik obtíží, které by takový sylogismus naznačoval. Zaprvé, jeho nejasnost by byla hlavní překážkou. Všechna ta rétorika o "dokonalosti" toho, co je "větší než" atd. není dnes tak průzračná, jak tvrdili filosofové minulosti. Zadruhé by platila tomistická kritika: výše uvedený úsudek o koherenci by vyžadoval úroveň poznání, která není tak jasná, jak tvrdili filosofové minulosti.Sám Leibniz by uznal, že naše neschopnost ocenit jakýkoli rozpor mezi všemi perefekturami ještě nedokazuje, že žádný ve skutečnosti neexistuje. Ve skutečnosti právě tento nesoulad mezi bytím věcí a naším chápáním věcí vedl jeho předchůdce Dunse Scota k tomu, že plně nepodpořil Anselmův argument azvolit testy typu a posteriori Za třetí, pravdou je, že Gaunilonův argument by se dal verifikovat: pokud se existence prohlašuje za pozitivní atribut (jako dobrota, moudrost atd.) a pokud jsou všechny pozitivní atributy navzájem kompatibilní, pak (téměř) dokonalá bytost je také myslitelná. Jelikož však tato bytost má existenci jako součást své podstaty, pak by se dalo usuzovat, že by měla existovat nejen svrchovaně dokonalá bytost, ale i všechny ty mírně nedokonalé (za předpokladu, že jejich nedokonalost pramení z toho, že nemají jednu nebo dvě určité vlastnosti), ale i všechny ty mírně nedokonalé (za předpokladu, že jejich nedokonalost pramení z toho, že nemají jednu nebo dvě určité vlastnosti).A za čtvrté, a to je nejdůležitější, taková úvaha by předpokládala něco velmi zvláštního: že existence je kvalita entit, jako je jejich velikost nebo hustota.
Právě to je Kantova slavná kritika ontologického argumentu, která ho od té doby jako by smrtelně zranila. Argumentace by byla následující: " skutečné obsahuje pouze možné. Sto skutečných tolarů (mincí) nemá o nic větší obsah než sto možných tolarů (mincí). Kdyby totiž první pojem obsahoval více než druhý a vzali bychom v úvahu, že druhý pojem označuje pojem, zatímco první označuje předmět a jeho polohu, pak by můj pojem nevyjadřoval celý předmět a nebyl by tudíž ani jeho správným pojmem. " (Kant 1781, A598-599) Skutečně, pojem "euro" se 1. ledna 2002 nezměnil tím, že byly dány do oběhu. Euro, které "žilo" v hlavách jeho ideologů, se nezměnilo, když začalo přebývat i v kapsách Evropanů. Navíc, kdyby existence byla vlastnost, pak bychom ji mohli použít k rozlišení různých bytostí. Znamenalo by to, žetvrzení typu "X existuje" by mohlo nasměrovat naše pátrání po X podobně jako "X je růžové" nebo "X se při styku s teplem rozpíná". Nezdá se tedy, že by tomu tak bylo. Kantův závěr by tedy zněl, že pokud existence není vlastností, která může být součástí definice entity, její mentální přidání nebo odebrání nezpůsobí rozpor.Jinými slovy, v rozporu s tím, co se předpokládalo, Existenciální soudy budou vždy a v každém případě syntetické. Pravdivost těchto tvrzení lze potvrdit pouze empiricky, nikoli však a priori.
Jak jsme řekli, současný konsenzus je téměř jednomyslně na Kantově straně. To však neznamená, že předložená myšlenka - "existence není kvalita" - je jednoduchá nebo zcela jasná. Naopak, skutečné pochopení této námitky by vyžadovalo hlubší vhled do Fregovy a Russellovy filosofie a s ní i do filosofické tradice, kterou by tito autoři inaugurovali. Ve skutečnosti, jak bych řekl, "existence není kvalita".Russella samotného, fascinace, kterou Anselmův argument vyvolal a stále vyvolává, spočívá v tom, že zatímco je snadné být svědkem jeho nepravdivosti a cítit, že je člověk podváděn, není vůbec snadné vysvětlit, co přesně je špatně. Lze pochopit, jak několik řádků dokázalo po staletí uchvátit představivost tolika lidí a jak se o nich dodnes diskutuje.
Při psaní tohoto stručného úvodu jsem využil zejména II, III a IV svazek (velmi doporučované) knihy. Dějiny filozofie F. Coplestona (ed. Ariel, 2011), stejně jako hesla v knize //www.iep.utm.edu/ont-arg/ K. Einar a v Oppy, Graham, "Ontological Arguments", The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2019 Edition), Edward N. Zalta (ed.).
Pokud chcete znát další články podobné Ontologický argument pro existenci Boha můžete navštívit kategorii Další .
